Jedná se o variantu dýky UTON dodávanou převážně pro...
Vynikající pevná, plátěná brašna s popruhem přes rameno,...
Velmi detailní zpracování přehledu původních polních a...
Encyklopedie pojednávající o stejnokrojových nášivkách,...
Špičková replika leginářské čapky vzor 1919, tzv. Vydumky
Ve snaze sjednotit stejnokroj legionářů v Rusku, a tím i jednoznačně odlišit československé vojáky od dalších bojujících stran vznikl v roce 1919 zcela nový stejnokroj, označovaný jako vladivostocký nebo vzor (vzorec) 1919. Šlo o náročnou logistickou operaci, jelikož bylo nutné zajistit 60 000 kompletů nového stejnokroje. Vhodné sukno bylo zakoupeno v Japonsku, práce na nových součástkách byla zadána i v Tomsku, Novonikolajevsku a Omsku. První plošně rozšířenou součástkou nového stejnokroje byla čepice zvláštního tvaru s rovným čelním štítkem. Jejím autorem byl s největší pravděpodobností Josef Petrš. Záhy se pro vymyšlený tvar rozšířil název vydumka či výdumka. Přijetí moderního stejnokroje bylo u vojáků kladné, pokrývka hlavy však budila rozpaky: „Oblek, pořízený v Japonsku se všeobecně líbil, jen ty výdumky(čepice) nadělaly nám z počátku starosti. Než i ty byly později přizpůsobeny našemu vkusu a líbily se také.“ Tvar čepice se stal také terčem satirického časopisu Houpačky, kde byla vydumka zpodobněna i se svým autorem. Čepice byla opatřena na čelní části již dříve zavedeným, tzv. sdruženým znakem odboje, který se stal symbolem legionářů i ve Francii a Itálii. Pod odznakem byla našita bíločervená stužka ve tvaru obráceného písmene V. Kromě standardních čepic ze sukna se objevovaly i varianty z letní bavlněné tkaniny. I přes počáteční rozpaky se svébytná a ryze československá čepice stala neodmyslitelným společníkem legionářů při návratu do vlasti.
Text v nezměměné podobě převzat z VHÚ.cz ) autor: Zdeněk Špitálník